“Tak nějak jsem tušila, že bez dudlíku je to asi lepší,” řekla mi 25letá maminka Zdeňka. “Ale když bylo dítě neklidné nebo ho něco trápilo, všichni mi radili, že mu mám dát dudlík. Nechtěla jsem, ale nevěděla jsem, co jiného bych mohla dělat. Přece nenechám svoje miminko plakat.”
Ať už se pro “bezdudlíkovou” výchovu rozhodneme z jakéhokoli důvodu, měli bychom vědět, že existují nástroje, kterými lze problémy miminka řešit. O tom, že a hlavně proč není dudlík dobrou pomůckou, jsem psala v tomto článku.
Jak tedy řešit nespokojenost miminka a které nástroje máme jako maminky k dispozici?
1. Kojení jako “lék” na mnoho věcí
Kojení má velmi mnoho funkcí a nasycení hladu / žízně je jen jedním z nich. Dítko se ale může chtít kojit i proto, že se chce tulit s maminkou, potřebuje usnout, chce získat stimuly pro rozvoj mozku, potřebuje se uklidnit, snížit hladinu stresových hormonů apod. Více o důvodech, proč se chtějí děti kojit, se dočtete v tomto článku.
Nemusíme tedy řešit, že dítě přece ještě nemůže mít hlad, když se kojilo před chvílí. Možná řeší něco jiného, na co kojení pomáhá také. O tom, co všechno kojení v dítěti rozvíjí, se dočtete v tomto článku. (A ani nemluvím o tom, co kojení přináší nám matkám.)
Kdykoli je dítě nepokojné, můžeme mu nabídnout prs. Díky hormonu leptinu, který je obsažen v mateřském mléce, se nemusíme bát, že se dítě přejí. Leptin jako hormon sytosti mu dá najevo, jestli už je najedené nebo ještě potřebuje.
Kojení, resp. hlavně sání na prsu je pro dítě nesmírně důležité. A všechny potřeby, které dítě vyjadřuje, si žádají pozornost a volají po naplnění. Kojení nám to umožňuje.
Nebojme se kojit dle potřeb dítěte doma i venku.
2. Fyzická blízkost
Dítě potřebuje cítit maminku, a to zejména v prvních měsících života, ale i později. Lidská mláďata se totiž oproti ostatním savcům rodí extrémně nezralá. A mimo tělo matky (případně otce nebo jiné osoby) nedokáží regulovat mnoho svých fyziologických funkcí. Vědeckými slovy řečeno, nejsou v homeostáze, tedy v optimálním stavu pro svůj rozvoj. Kontakt s někým je pro ně naprosto nezbytný, aby se vyvíjela správně.
Jakmile novorozenci onen potřebný kontakt ztratí, okamžitě jim stoupá hladina stresových hormonů. Pokud je tato hladina trvale nebo opakovaně vysoká, má to za následek nevratné změny ve vyvíjejícím se mozku.
Podrobnější článek o tom, co potřebuje novorozenec, najdete zde.
Miminko tedy můžeme chovat kdykoli a jakkoli dlouho, umožněme mu cítit naše tělesné teplo, dotek, hlazení, objetí a laskání. Můžeme miminku poskytnout masáže, nebo prostě chování v náručí, to už je na nás. A doteky přinášejí mnoho dobrého i nám rodičům. “Jakmile je dotek příjemný a uklidňující, dochází u obou osob k sekreci oxytocinu a souvisejících molekul štěstí, a to jak u toho, kdo se druhého dotýká, tak u toho, koho se v tělesném i emočním slova smyslu dotýká,” popisuje francouzská pediatrička Dr. Catherine Gueguenová ve své knize Cesta ke šťastnému dětství.
3. Kontakt kůže na kůži
Když miminko nejen chováme, ale dokonce mu umožníme dotýkat se nás kůže na kůži, je to ještě lepší. Miminko se vrací k příjemným pocitům, které zažívalo v děloze, slyší tlukot maminčina srdce i její hlas, cítí její vůni a teplo jejího těla. Vůně prsou a mateřského mléka je podobná vůni plodové vody, na kterou bylo dítě tak dlouho zvyklé.
Kůže je naším největším smyslovým orgánem a nacházejí se na ní receptory, které jsou spojené s centrem sociálního mozku a zasvěcené emočnímu kontaktu. Díky nim přináší kontakt kůže na kůži pocit štěstí a podporuje sociální vazby.
Kontakt kůže na kůži si můžeme dopřát kdykoli, miminko v plence si položíme na svou holou hruď, případně se můžeme oba společně lehce přikrýt. A odpočívat.
Anebo ho můžeme realizovat i jinak – společným koupáním ve vaně, při nošení třeba v šátku, během společného spaní v noci i přes den.
Více o “kouzelném” kontaktu kůže na kůži a jeho účincích najdete v tomto článku.
4. Nošení a houpání
Miminka milují pohyb, protože na něj byla zvyklá už naší děloze. Při nošení tak můžeme zkombinovat více uklidňujících prostředků – fyzický kontakt, naši vůni, tlukot srdce, tělesné teplo, monotónní pohyb (při chůzi), a vyžaduje-li to dítě, tak i kojení.
Další možností je využít pohupování v kolenou nahoru a dolů nebo jemné hopsání na míči. Jiná miminka milují také houpání v kočárku nebo jízdu autem. Pokud to vaše miminko kočárek zrovna nemusí, mrkněte na tento článek.
5. Monotónní zvuky
Děti milují a mnohdy se nechají uklidnit tišením (ššššš), případně zpěvem nebo broukáním. A je jim úplně jedno, jestli jsme měli z hudebky jedničky nebo zpíváme falešně. Zkrátka je to pro ně hlas milované maminky, a to stačí.
6. Naplnění potřeby vylučovat
Někdy je miminko nespokojené, protože potřebuje vylučovat. Může mu pomoci opět nakojení (protože se mu rozhýbou střeva), případně vybalení z plenky nebo držení v klubíčku. Mnohým rodičům se osvědčila také bezplenková komunikační metoda. “Přišla jsem na to, že miminka si uvědomují svou vyměšovací potřebu už od narození. Je úžasné, že dokážou dát svou potřebu najevo. Také vždy kladně zareagují na to, když jejich rodiče nebo někdo jiný z blízkého okolí tuto potřebu uspokojí,” píše Ingrid Bauerová ve své knize Bez plenky.
Jiné rodiče zase trápí bolení bříška miminka nebo kojenecké koliky. Více o nich si můžete přečíst v tomto článku.
7. zábava
Mozek se chce rozvíjet a občas může být za nespokojeností miminka touha po podnětech. Na to může opět pomoci kojení. Ale vyzkoušet toho můžeme daleko více. Jak se dítěti postupně vyvíjí zrak, vidí na větší a větší vzdálenost. Ze začátku preferuje výrazné kontrasty a lidské obličeje, postupně ho zajímá víc a víc různých hraček. Vyvíjí se ale také motoricky, učí se uchopovat a později i pouštět předměty, koordinovat prsty a zkoumat svět okolo sebe hmatem.
Přirozeně se také učí otáčet a později plazit, lézt i chodit.
Všeho toho můžeme využít a potřeby miminka vyvíjet se podpořit i podnětným prostředím. Nemusí jít o žádné drahé vybavení, děti si často rády hrají i s tím, co máme doma. Rády také podněty střídají, stačí dítě sledovat, nabídnout mu jednu nebo dvě hračky (či předměty) a když je omrzí, nabídnout mu něco jiného. Větší počet hraček najednou dítě obvykle zahltí.
8. Naplnění potřeby komunikovat
Malé děti také chtějí komunikovat, a to i když ještě neumějí mluvit. Stojí o komunikaci a skutečně i samy komunikují. “I úplně malé dítě dokáže beze slov vyjádřit naprosto vše. Svým způsobem bytí, svými výrazy, mimikou, pohledem, úsměvem, pláčem, gesty, zvuky. Ještě je potřeba dospělého, který mu porozumí,” popisuje Dr. Catherine Gueguenová.
Kanadská psycholožka Kiley Hamlinová zase ve svém výzkumu v roce 2010 dokázala, že děti již od šesti měsíců přitahují vřelí a laskaví lidé a nelaskavým lidem se naopak vyhýbají.
Zkusme si tedy místo podání dudlíku k dítěti sednout a zeptat se ho, co by potřebovalo. Můžeme mu nabízet různé možnosti, aby nám samo dalo najevo, co chce.
Díky tomu, že nebudete používat dudlík, začnete svoje miminko lépe poznávat a číst jeho potřeby. Poznáte, co mu pomáhá, aby se upokojilo.
Někdy to může být náročné, jak už to obecně ve výchově dětí bývá. Pokud nemáte kolem sebe ženy, které by to měly nastavené jako vy, může být velmi posilující takové kamarádky najít. Což se může podařit třeba na setkání Podpůrné skupiny při kojení. Přijďte také!
P.S. pro pobavení: “Včera při uspávání čteme knížku s 3,5letým Matějem a je tam nakreslené plačící miminko a u něj zelený dudlík. Nijak jsem to nekomentovala a Matěj “čte”: mimi pláče, nechce tu brokolici!” (Týna)