„Mateřství mě trochu zaskočilo,“ popisuje 25letá Lucka. „Samozřejmě jsem věděla, že se budu muset o malého starat, ale říkala jsem si, že novorozenec stejně pořád spí, tak budu mít hodně času pro sebe. Jenže to je pořád dokola – beze mě spát nechce a opakuje se kolečko kojení, usínání, přebalování… Mám pocit, že už není čas na vůbec nic jiného.“
Narodí se nám (někdy dlouho vytoužené) dítě a všichni ho obdivují, je krásné, milované a my jsme šťastní. Jenže to s sebou přináší i péči, která nás svou náročností může někdy překvapit. Pro novopečenou maminku to je zkrátka změna a někdy chvilku trvá, než se podaří vše usadit. Ale naštěstí to jde!
Jako první – nespěchej na sebe. Dej si čas, třeba takové šestinedělí netrvá nadarmo šest týdnů. Během nich opravdu odpočívej, co to dá. Máš za sebou porod a před ním celé těhotenství, je přirozené, že se potřebuješ zotavit. Maminky někdy chtějí hned všechno samy zvládnout, ale je potřeba si uvědomit, že nemůžeme jet „na dluh“, co se týče naší energie. Takže odpočívat, dopřávat si příjemné věci, koukat třeba na film, pustit si do ucha podcasty, číst si… Dobře jíst a pít, zatelefonovat si s kamarádkou, poslouchat hudbu a hlavně spát. Určitě už jsi někde slyšela radu: spi, když spí tvoje dítě. Nebo vedle něj aspoň lež a odpočívej.
Čtvrtý trimestr
Podle mnohých vědců jsou první tři měsíce života dítěte čtvrtým trimestrem těhotenství. Lidská mláďata se skutečně rodí extrémně nezralá – jejich mozek je vyvinutý jen z 25 % oproti mozku dospělého. (Pro zajímavost: náš nejbližší příbuzný, šimpanz bonobo, rodí mláďata s mozkem zralým z 80 %.) Proto lidská mláďata potřebují něco jako pokračování těhotenství, ovšem už mimo matčino lůno.
A co vlastně dítě v děloze zažívalo? Bezpečí, klid, pohyb, přísun živin, možnost vylučovat a hlavně neustálý kontakt s maminkou. Totéž proto vyžaduje i po narození.
Novorozenec potřebuje během prvních tří měsíců života nejlépe neustálý kontakt. Primárně s maminkou, případně i s někým jiným. Nemylme se – miminko třeba spí a vypadá pokojně. Ale i tak je pro něj ideální, když je v kontaktu s maminkou. Jeho mozek totiž vyhodnocuje ztrátu kontaktu ihned jako potenciální nebezpečí. Dítě ví, že bez pečující osoby by nepřežilo. A proto se soustředí na zachování svých fyziologických funkcí a už nemá možnost rozvíjet optimálně svůj mozek. Prožívá totiž toxický stres, který ho blokuje. (Přečti si také o zavinovačkách a jejich rizicích.)
Naproti tomu, když je miminko v kontaktu s maminkou, krásně se mu zreguluje tep, tlak, dýchání i tělesná teplota. Může se kojit podle potřeb (a to je někdy hodně často), v klidu a bezpečí se vyspí. A protože neprožívá žádný stres, je v tzv. homeostáze, tj. jeho organismus je v rovnováze. Pak může optimálně rozvíjet svůj mozek a dobře prospívat. A to se pozitivně projeví v celém jeho dalším životě. K častému kontaktu s miminkem nám může pomoci nošení v nosítku nebo šátku a také společné spaní.
Dnes máme neskutečné možnosti v neurovědě a zobrazovacích technikách mozku. Umíme pozorovat produkci hormonů a sledujeme, jaká centra v mozku se aktivují. Zkrátka věci, které pouhým pozorováním miminka vidět nemusíme.
Co tedy novorozenec potřebuje a jak jeho potřeby naplnit?
Ideální je nulová separace, to znamená kontakt s někým většinu času. Maminka může dítě chovat, nosit, společně s ním spát, koupat se a mazlit. Skvělý je k tomu nosicí šátek nebo nosítko, kdy má maminka volné ruce k domácím pracem, držení knížky nebo péči o staršího sourozence.
Potřebu kontaktu může ale sytit i tatínek. Navíc se díky tomu vyplavuje oxytocin i u něho, a tatínek si tak buduje se svým dítětem krásný vztah.
Novorozenec by měl být vzhůru vždy maximálně 45 – 60 minut. Po probuzení se chce obvykle hned nakojit, během čehož se mu rozhýbají střeva a vykaká se. Pak je potřeba ho přebalit, můžeme s ním chviličku pobýt a zase ho kojením uspat. Jeden spánkový blok pak trvá podobnou dobu jako bdění a uspávací fáze může trvat až půl hodiny. V angličtině k tomu mají krásný výraz breastsleeping (česky někdy „kojospaní“), to je prostě ta fáze, kdy miminko potřebuje spát s prsem v puse.
Pokud je miminko vzhůru déle, jeho nervová soustava se přetěžuje, jinými slovy je toho na něj moc. Pokud naopak miminko spí více, není to dobře. Většinou je v takovém případě potřeba zefektivnit kojení.
Maminky mi často říkají, že miminko je přebalené, dobře se nakojí a u prsu usne. Jenže když ho pak tvrdě spící položí, do pár minut se vzbudí. Proč? Protože není v homeostáze, i ve spánku separaci vnímá. Buď se vzbudí a začne se dožadovat mámy, nebo je večer velmi uplakané a předrážděné, což rodiče často čtou jako „koliku“.
Shrneme-li si to – je potřeba počítat s tím, že když se novorozenec probudí, máme zhruba 45 minut, abychom s ním udělali všechno, co potřebujeme. A po uplynutí tohoto času musíme dítě zase uspat.
Více o spánku novorozence si můžeš přečíst v tomto článku.
Nedaří se Ti bdění a spánek regulovat? Kontaktuj laktační poradkyni a prober s ní kroky ke zlepšení. Nebo mrkni na nabídku mých webinářů, kde najdeš i informace o dětském spánku.