Sem tam se objeví v médiích zpráva, ve které je popisováno, jak matku kojící své dítě vykázali z některého z veřejných míst, posledně třeba z banky. Důvodem je odhalování prsů na veřejnosti, které údajně pohoršuje. Naše právo se za kojící matku postaví, ale přesto se vždy otevře diskuse, zda by ženy měly kojit mimo domov nebo ne.
Jak to máte vy? Jíte, když jste hladoví? Umožňujete totéž svému dítěti? Nebo ho necháte plakat, když dostane hlad například v tramvaji? Na webu MAMILY se mi moc líbil text Dr. Jacka Newmana, který si dovolím zde zkopírovat:
Výskumy poukazujú na dôležitú skutočnosť – ak dojčenie mimo domu spôsobuje rozpaky v spoločnosti, matky dojčia kratšie. Alebo používajú fľašku a dokrmujú v situáciách, keď by ich bežne nepoužívali. „Aby neboli zväzované dojčením.“ Preto je dôležité, zvlášť, čo sa týka dojčiacej matky samotnej, znížiť negatívny prístup k dojčeniu a namiesto toho, aby sme dojčenie mimo domu odsudzovali, ho oslavovať.
Dojčenie ospevujeme umením, zvlášť umením Európy v stredoveku a renesancii. Umelci zdôrazňovali ľudskosť Ježiša tým, že ho zobrazovali pri dojčení. Čo môže byť ľudskejšie než dojčenie? Vyzerá niekedy Panna Mária pri dojčení svojho dieťaťa zahanbená? (A maľby väčšinou zobrazujú Ježiša ako staršie dieťa, nie ako bábätko.) Panna Mária ukazuje hrdosť, lásku, pokoru, ale nie zahanbenie. Dokonca je vidieť aj „obávanú“ bradavku. V žiadnom prípade nemá potrebu Ježiša zakrývať prikrývkou či plienkou.
Čo hovoria výskumy? Uvádzajú, že z dojčenia mimo domu má obavy mnoho žien. Často majú pocit, že ostatní ľudia ich odsudzujú, ak dojčia mimo domu. A zároveň výskumy ukazujú, že ľudia, ktorí si všimnú matky pri dojčení, často nie sú negatívne naladení, ale práve naopak, reagujú na dojčiace ženy na verejnosti pozitívne. To je prekvapenie!
Ľudia, ktorí skôr vnímajú dojčenie mimo domu menej pozitívne, sú často starší alebo pochádzajú z nižších sociálno-ekonomických vrstiev spoločnosti. Pre budúcnosť je príjemné zistenie, že mladí ľudia pravdepodobnejšie vnímajú dojčenie mimo domu pozitívne. Čo je zaujímavé, dojčenie mimo domu schvaľujú viac muži než ženy, aj keď rozdiel nie je zásadný.
Pred pár rokmi dojčila moja švagriná svoje dieťa na stanici v Montreale. Porozprávala nám potom, že okolo sa šuchtal starý muž, evidentne mu do deväťdesiatky veľa nechýbalo. Otočil sa k nej a s úsmevom povedal trasúcim sa hlasom: „Pre deti je to to najlepšie.“ Odšuchtal sa o kúsok ďalej, znova sa k nej otočil a hovorí: „A pre mňa asi tiež.“
Každá matka, která kojí na veřejnosti, prostě krmí své dítě nebo uspokojuje jiné jeho potřeby. Nedělá to proto, že se chce odhalovat, že chce ostatní otravovat nebo se pochlubit svými prsy. Prostě je pro ni důležité být tu pro své dítě.
Aleš Rozehnal ze serveru Hlídací pes vyjmenovává přínosy kojení pro matku a dítě. Ale upozorňuje i na přínos kojení pro celou společnost: “Kojení také přináší mimořádné úspory na výdajích veřejné zdravotní péče. Z tohoto důvodu je v zájmu společnosti kojení chránit a propagovat. Společnost musí vytvářet prostředí, ve kterém se budou matky cítit při kojení bezpečné a nediskriminované. Pokud by nebylo umožněno matkám kojit na veřejnosti, znamenalo by to, že nemohou udržovat sociální vazby mimo svůj domov bez strachu, že se v případě potřeby budou muset skrývat na toaletě či podobném místě.”
V některých zemích není kojení mimo domov ničím zvláštním, u nás stále ještě trochu je (zvláště kojení starších dětí). Ale pokaždé, když své dítě nakojíme venku, o krůček tím přispíváme k normalitě tohoto obrazu. Jsem zvědavá, jak to budou mít za pár let naše dcery.
Je pro vás představa kojení mimo domov stále ještě trochu moc? Mrkněte na tento článek.