“Máme problém se spaním miminka,” popisuje mi 25letá Radka. “Usínání u kojení nám skvěle funguje. Vždycky ještě chvíli čekám, než malý usne hlubším spánkem, a pak ho opatrně přeložím do postýlky. Jenže do 10 minut je obvykle vzhůru a znovu se dožaduje kojení. Nevím, jestli mu moje mléko stačí a jak to zařídit, aby se malý dostatečně prospal.”
Problémy, které popisuje Radka, jsou poměrně typické. Miminku nic nechybí, je najedené, vykakané, čisté a unavené. Tak proč není schopné spát v postýlce?
Hodně za to může naše představa a nerealistická očekávání, která od spánku dětí máme. A která bohužel neodpovídají tomu, co o spánku z výzkumů víme.
Fyzioterapeutka Veronika Mihalská říká: “Naše kulturní představa je miminko, které se po nakojení a přebalení odloží do postýlky anebo kočárku a spokojeně tam prospí několik hodin do dalšího probuzení na kojení a přebalení. Pro takovýto vzorec však neexistuje vůbec žádný neurofyziologický předpoklad, a proto je spíše výjimkou než pravidlem.”
Novorozenec potřebuje pro svůj optimální rozvoj a udržování tzv. homeostázy ideálně nepřetržitý kontakt s matkou. Více o tom v tomto článku. Když se kontakt přeruší, dochází k rozhození miminka, což v praxi často znamená, že se dítě probudí, jak to v úvodu popsala maminka Radka. Anebo naopak, že dítě upadne do hlubokého spánku, který je pro něj potenciálně nebezpečný.
Pro novorozence je tedy zdaleka nejlepší spánek v náručí matky (narozdíl od spánku v zavinovačce), protože mu přináší:
- regulaci fyziologických funkcí (to znamená, že mozek miminka se nebude vyčerpávat organizací dýchání, tělesné teploty, krevního tlaku apod.),
- senzomotorické stimuly potřebné pro naladění mozku na spánek (sem patří objetí maminky, její vůně, tlukot jejího srdce a rytmus jejího dechu, případně i její hlas),
- vestibulární stimulaci (miminka často vyžadují pohyb a houpání),
- pocit jistoty a bezpečí umožňující kvalitní spánek.
Veronika Mihalská upozorňuje: “Převážně ve vyspělých industrializovaných zemích jsme se postupně začali transformovat na poměrně statickou společnost, která má následně podobná očekávání od svých dětí. Z téměř nepřetržitého denodenního pohybu jsme se v průběhu pár desetiletí doslova usadili. Jenže naše děti se na tuto evoluční novinku nestihly adaptovat a stále žijí v nastavení dětí lovců a sběračů.”
Jak na uspání miminka
Už víme, že od miminka nelze očekávat, že prostě usne, když je unavené. Stejně jako si nedokáže zajistit ani mnoho jiných potřeb. Abychom tedy pomohli dítěti včas usnout a aby nedošlo k jeho přetažení, musíme reagovat na signály, které nám dává. Ty můžou být např. upřený pohled do jednoho bodu, zívání, mnutí očí, nervozita těla, případně pláč. V prvních třech měsících života se tyto signály objevují přibližně po 45 – 60 minutách, kdy je miminko vzhůru. A potom potřebuje miminko obvykle pomoci s usnutím – nosit, kojit, rytmicky houpat, případně zpívat apod. Nedivme se, takové uspávání typicky trvá až 20 nebo 30 minut. Po usnutí pak dítě spí přibližně stejně dlouho, jako trvala jeho bdělá fáze, tj. maximálně hodinu. Obvykle se pak probudí a chce se znovu nakojit.
Jak je dítě starší, více se mu daří napojit několik spánkových cyklů za sebe, a tak spí v jednom kuse déle. Dr. Henrik Norholt upozorňuje: “Pokud dítě během spánku ztratí regulaci fyzickým kontaktem, spánkový cyklus se může rozladit a děťátko se tím pádem může probudit dříve nebo později, než je pro něho v tu chvíli potřebné.”
Jak tedy spánek novorozence typicky vypadá, pokud je vše v pořádku? Veronika Mihalská říká: “Velmi častý obraz denního spánku miminek je střídání jedné fáze bdělosti s jednou anebo dvěma fázemi spánku. První noční spánek je specifický schopností děťátka spojit více spánkových bloků do jednoho delšího souvislého spánku, typicky od 19 – 20 hodin do přibližně půlnoci nebo max. 1 – 2 hodin v noci. Do rána se pak miminko budí častěji. Celý tento vzorec prochází během vývoje změnami a spánku dospělého se nejvíce začíná podobat přibližně ve třech letech života dítěte.”
Více o společném spánku dětí s rodiči si můžete přečíst v tomto článku.
Spánek je mimořádně důležitý pro správný rozvoj mozku miminka a vytváření mozkových propojení.
(Bergman, N., Unicef, 2015).