Kojení dětí dvouletých a tříletých

V předchozím článku jsem psala o tom, jaká specifika se týkají kojení dětí starších 1 roku. Teď bych se chtěla podívat na ještě starší děti. Kojení dvou- a tříletých dětí u nás bohužel stále není úplně běžné (i když se to liší od regionu nebo konkrétní sociální bubliny), a tak jednou z věcí, kterou musejí ženy někdy řešit, jsou předsudky okolí.

První dva roky se dítě kojí co do frekvence a množství mléka pořád docela podobně. Okolo 2. roku tak mívají některé ženy “kojící krizi”, protože mnohdy čekají, že kojení bude postupně ubývat. A to se stane, jen o něco později a není to přímá úměra (čím je dítě starší, tím méně se kojí), ale spíš cesta s mnoha výkyvy. Je možné, že v tuto dobu už začínají být ženy hodně unavené z neustálé péče o dítě, případně nedostatku odpočinku a času pro sebe. Často takový stav bývá připisován kojení, ačkoli to nemusí být pravá příčina problému. Více o vyčerpání a kojení si přečtěte v tomto článku.

Okolo 3. narozenin frekvence kojení obvykle docela významně klesá. Samozřejmě je to jako všechno orientační a nejde o nějaký jasný milník. Od 2. narozenin může platit pravidlo “nenabízet – neodmítat”. Dítě roste a učí se postupně řešit různé situace jinak než kojením. Když upadne, dříve se vždycky běželo pro uklidnění nakojit. Teď už třeba chce jen pofoukat bebí a pokračuje ve hře. Nebo když je s tatínkem, zvládne usnout i bez kojení. Tento děj je přirozený a děje se tak u všech dětí. Ale s kojením je to stejně jako chůzí nebo mluvením – každé dítě má svůj vlastní čas. A tento proces je postupný.

Někdy v tomto věku se děti obvykle začnou kojit jen v polospánku nebo na uspání. A pak při nějakých náročných situacích typu velká bolest, emočně vypjatá chvíle nebo nemoc.

Kojení lze úplně v pohodě kombinovat s dalšími milníky v životě dítěte jako je nástup do školky nebo přespání u prarodičů. Dítě to obvykle v tomto věku již zvládá a kojení využívá více pro jeho další funkce, ne tolik pro nasycení. Je pak schopné být bez třeba problémů celý den ve školce a odpoledne se u maminky nakojit.

Výhodou tohoto věku také je, že se s dítkem můžeme snáze domluvit. Je už třeba ochotné své potřeby trochu odložit a více chápe, že i my nějaké potřeby máme. Tříměsíčnímu dítěti těžko vysvětlíte, že teď ho nenakojíte, protože potřebujete dovařit omáčku. S tříletým už určitou šanci máte.

Také v tomto věku je potřebné řešit případné problémy, které mohou v kojení nastat. Jde například o bolestivé kojení (třeba kousání do bradavek), které má nějakou příčinu. Stojí za to ji odhalit a řešit. Kojení i v tomto věku dává dítěti velmi mnoho.

Nechce už se kojit? Odstavuje se? Pokud je dítěti méně než 2, 5 (nebo 3) roky, nejde o přirozené, ale o předčasné odstavení. Pokud se tedy nechce kojit, odmítá prso, bojkotuje, je třeba hledat příčinu a řešit ji, stejně jako když dítěti bylo pár měsíců. Řešením pak je navýšit tvorbu mléka, vytvářet příležitosti pro kojení, nabízet dítěti kontakt apod.

V našich končinách jsou v tomto věku děti odstavovány poměrně často (pokud se ve dvou letech ještě vůbec kojí). Má to své opodstatnění? Více o důvodech maminek a o tom, jak lze jejich problémy řešit, si přečtěte v tomto článku.

A ještě něco, velmi se přimlouvám za to, abychom dětem nelhali. “Nevinné” věty jako že maminka už nemá mlíčko jen podkopávají naši vzájemnou důvěru. Pokud v tu chvíli kojit nechcete, dítěti upřímně řekněte, jak to máte. Neříkám, že vždycky všechno přijme, ale to přece neděláme ani my dospělí.

Sérii článků o kojení dětí různého věku uzavírá ten o kojení dětí ve věku 3 – 5 – více let.

A co to odstavování? Dojdeme k němu vůbec někdy? Více v dalším článku.