Chci o kojení psát jako o důležitém a krásném aspektu ve vztahu matky a dítěte. Kojení mám ráda a snažím se ho vší silou podporovat. Jenže ani to neznamená, že někdy nejsem vyčerpaná, naštvaná nebo prostě otrávená. A že někdy ani kojit nechci.
Někdy je kojení náročné. Třeba proto, že je časté, že je pro nás těžké ho zvládnout při dalším těhotenství, když máme citlivá prsa, když se nám starší dítě pořád dobývá pod tričko, když na nás všichni koukají, když se naopak snažíme u bojkotujícího dítěte vychytat ten správný moment, kdy mu mléko nabídnout, když se cítíme strašně “ohmatané” a už po žádných dalších dotecích netoužíme…
A někdy toho máme všeho tak plné zuby, že toužíme jen po tom někam si zalézt, v klidu se vyspat (nebo aspoň být chvíli sama), být zase “jen” manželkou a partnerkou, zajít si nerušeně do kavárny, moci si něco pořádného přečíst (a u toho neusnout), věnovat se svým koníčkům.
Ano, kojení je někdy náročné. A ruku na srdce, celé to mateřství je někdy náročné. Strašně, hrozně moc.
Co pomůže?
Někdy vážně malý restart – chvíle odpočinku nebo dělat, co mě baví. Krátké hlídání a možnost pročistit si hlavu. Zatančit si na hlasitou hudbu, jít si zaplavat, kouknout se na odreagovávací film, jít se výjimečně projít sama…
Taky zredukovat svá očekávání, co všechno chci zvládnout a jak perfektní matka chci být. Je něco, s čím mi může někdo pomoci? Máma uvařit, paní na úklid vysát, manžel se postarat o prádlo…
Podívat se na svoje děti a znovu si připomenout, proč to všechno stojí za to.
S někým si otevřeně promluvit a dostat podporu. Zatelefonovat té pravé kamarádce, která mě podpoří.
Promyslet si v klidu: Je ten problém opravdu v kojení? Nebo jsem prostě vyčerpaná z celé péče o dítě a všeho toho okolo? Občas se na kojení hází úplně všechno (nevyspání, bolesti zubů, omezování v jídle, vyčerpání, psychické problémy…), i když příčina bývá jinde.
Uvědomit si, že jakkoli se to zdá dlouhé, je to jen fáze. A zanedlouho budeme vzpomínat na tohle období jako na krásné období raného dětství našeho dítěte. Vždycky mě fascinuje prohlížení fotoalb, to je úplná idylka! No jo, ono se noční mnohahodinové nošení, prořvané očkování nebo prozvracené dny moc nefotí.
Pochválit se a odměnit se za to, co děláme! Kdy jste byly naposledy u kadeřnice?
Zpříjemnit si kojící chvíle třeba četbou, hudbou (nebo čokoládou…).
Ohlédnout se za sebe a připomenout si, co všechno už jsme zvládli a kam jsme se posunuli. K tomu je výborný třeba deníček. Co všechno nového jsem se za poslední měsíce naučila?
Se starším dítětem (cca od 2 let) se jde třeba i dohodnout – že budu kojit, až vystoupíme z tramvaje, protože mi to není příjemné apod.
Kojení je ničím nenahraditelné a ta možnost, že můžeme významně ovlivnit svoje i dětské zdraví, se už v životě takhle nikdy nezopakuje. Kojení je normální součástí péče o dítě, není to ničím “navíc”. Když mě štve třeba čistit dětem zuby, taky to přece nepřestanu dělat.
Když přestanu kojit, stejně to obvykle mé problémy nevyřeší. Dítě bude stále někdy ukňourané, bude se na mě věšet, bude se budit, bude něco chtít, bude někdy plakat apod. Po ukončení kojení není svět automaticky růžovější.
A nezapomeňte – je skvělé mít kolem sebe ženy, které prožívají to samé. A i když kojí dobrovolně a považují to za tu nejlepší volbu, občas si na to chtějí i zanadávat a postěžovat. Nebo prostě říct, že už nemůžou. Aby je ostatní neodsoudili větami typu: “Já ti říkala už dávno, že máš odstavit!” Podpůrná skupinka při kojení je tu i pro vás.