Miminka někdy pláčou – je to vlastně dobře nebo špatně? Co mohu dělat pro to, aby bylo moje dítě spokojené?
Pláč je reakcí dítěte, kterým chce sdělit nějakou svou potřebu. Takových potřeb může být mnoho. Dr. Catherine Gueguen popisuje některé z nich: “Jakmile dítě cítí únavu, rozčilení, znepokojení, strach či hněv, pláče, protože všechny tyto emoce jím zmítají. Volá o pomoc, aby bylo utišeno. Neumí jednat jinak. Dětský pláč je také spouštěn dalšími důležitými potřebami: potřeba náklonnosti, vztahu, radosti, hry, klidu, útěchy, bezpečí atd. Dítě pláče, když touží po pomazlení, chce, aby je někdo vzal do náručí, pochoval, když chce změnit polohu, chce jít na procházku. Také pláče, když se nudí nebo je unavené. Někdy pláče, aby dalo najevo, že potřebuje klid a odpočinek, ale jindy naopak pláč naznačuje, že se nudí a touží po pohybu. Také pláče, když chce uspokojit své fyziologické potřeby: má hlad, žízeň, je mu teplo, zima apod. Pláče, protože touží po změně.” Dítě také pláče, když je nemocné nebo ho něco bolí. Takový pláč je ale trochu jiný a rodiče ho obvykle intuitivně poznají.
V žádném případě tedy není pláč ze strany dítěte žádnou manipulací nebo vypočítavostí. Když se dítě chce například kojit, obvykle to dává najevo různými signály – mrví se, otevírá pusinku, “ďobe”, hledá prso, otáčí hlavou, olizuje si prsty… Když jeho potřeba není stále naplněna, dítě na ni nezapomene. Ale hledá, jak se ozvat jinak a důrazněji. A vyvrcholí to pláčem. Pláč je tedy něco jako sdělení: “Už jsem vám to říkal několikrát a teď jsem opravdu v krizi!”
Pláč je až několikátým stupněm volání a je dobré, vyslyšet potřeby dítěte dříve, než dojde až k pláči. Prof. James J. Gallagher dokonce vypozoroval, že matky i děti žijí ve stavu podobném závislosti na návykových látkách – jsou závislí na sobě navzájem. Jestliže je novorozenec separován od matky, v jeho mozku můžeme pozorovat stejné projevy zoufalství, jaké prožívá heroinový narkoman, který náhle abstinuje.
Konečným důsledkem pláče je pak rozladění organismu, protože ten se soustředí na svůj hlavní cíl – přežít. Kvůli rozladění mívají pak děti “koliky” – tj. večerní pláč, kdy si dítě celý den sbírá stres a večer jeho pohár přeteče. Takové děti mívají také rozhozené spánkové cykly a obvykle potřebují dospělého, aby jim s usnutím pomohl. A často s tím jde ruku v ruce také problematické kojení (více o kojeneckých kolikách se dočtete v tomto článku).
“Dětský pláč spouští u fungujících rodičů odpovídající pečovatelské chování. To pomáhá vytvořit a udržovat vazbu mezi rodičem a dítětem,” upozorňuje psychoterapeutka Judith Kay Nelson. Je tedy důležité na pláč dítěte reagovat.
Proč je pláč miminka tak škodlivý
Pláč pro dítě není nikdy dobrý, dokonce je pro něj extrémně vyčerpávající, a tím i nebezpečný. “Dítě během prvních čtyř měsíců žije ve stavu pohotovosti a bdělosti. Tváří v tvář nepředvídané situaci nebo situaci, které nerozumí, jej velmi rychle přemůže strach, úzkost či hněv. Bezpodmínečně potřebuje dospělého, který jeho nejistotě rozumí, uklidní ho, ubezpečí ho, utěší ho a miluje ho takového, jaký je,” uzavírá Dr. Catherine Gueguen.
Důvodů, proč pláč miminku škodí, je více. Ty nejdůležitější jsou (převzato a doplněno z webu MAMILA.sk):
- Pláč má vliv na mozek a jeho rozvoj. Zejména pláč v počátku života. Velmi pak záleží, jak na pláč dítěte reagujeme. Pro nezralost své nervové soustavy nejsou miminka schopna se sama uklidnit. K tomu potřebují nás, aby mohla svět vnímat jako bezpečné místo.
- Pláč negativně ovlivňuje přibírání a prospívání miminka.
- Pláč pro dítě přináší zoufalství, které je spojeno s mnoha fyzickými a chemickými projevy v těle, které negativně ovlivňují jeho imunitu, jeho růst a jeho vývoj.
- Pláč snižuje zásoby energie a kyslíku, zvyšuje nitrolebeční tlak, zvyšuje počet bílých krvinek, zvyšuje zásaditost organismu a znovu navozuje fetální cirkulaci krve.
- Pláč znamená riziko dechové tísně, pneumotoraxu, akutního nebo subklinického nitrolebečního krvácení, nepotřebného léčení pseudosepsy a psychosociální adaptace na život mimo dělohu.
- Pláč miminka je spojen se stresem a vyplavováním stresových hormonů. Pokud hladina kortizolu u miminka vzroste a neklesne po delší dobu, dochází k vážnému poškození nervové soustavy. A jsme zase u bodu 1…
A co pláč a kojení?
Jakou roli v tom může hrát kojení? Velkou. Kojení je jedním z velmi účinných způsobů uklidňování, a to zdaleka nejen kvůli mateřskému mléku. Karen Wambach a Jan Riordan říkají: “Kojení jehož součástí jsou časté dotyky, objetí a oční kontakt, je způsobem, jak být s dítětem v kontaktu a reagovat na různé jeho potřeby.” A krásně to popsala také Dr. Kathleen Kendall-Tackett: “Kojení je důležitý způsob, jak snižovat hladinu toxického stresu u miminek. Při kojení se zvyšuje fyzická i mentální pohoda dětí, což jsou efekty, které přesahují mateřské mléko a jeho složení.”
Maminky se někdy bojí, že dítě se kojením na uklidnění naučí uklidňovat se jídlem. A v dospělosti pak z toho může mít problém. Ale tak to není. Kojení není jen jídlo, proto se někdy děti kojí i bez mléka (tzv. nasucho). Kojení je vztah a dítě se učí, že jeho potřeby může naplnit druhý člověk a blízkost s ním. V tomto případě s mámou.
Nenechme tedy naše děti plakat a vyplakat, ale buďme v těžkých chvílích pro ně.