S uspáváním je to jako skoro se vším, co se týče výchovy dětí a péče o ně – málokdy existuje nějaká jednotná kuchařka, kde by stačilo krok za krokem následovat návod, aplikovat a bylo “uvařeno”. Přesto mám pro vás pár tipů, které by vám mohly u uspávání dítěte pomoci.
Přijmout, že to moje dítě teď potřebuje takto
První tip zní možná banálně, ale je důležitý a mně osobně pomohl asi nejvíce: přijmout to, jak to teď je. Ano, něco málo změnit můžeme, ale základní nastavení podle mě ne. Jsou miminka, která od narození usnou, když je položí do postýlky, a jsou miminka, která potřebují rodiče, aby jim s usínáním pomohli. Navíc těch druhých je daleko více. Každé dítě je jiné, do hry vstupuje mnoho proměnných. Kromě toho, co děláme my (a co se třeba pomocí různých technik snažíme změnit) , jsou tam ještě geny, působení prostředí, různé tělesné pocity (růst zubů, nemoc, nová fyzická dovednost, kterou se dítě naučilo…), ale i třeba vliv toho, jak probíhalo těhotenství a porod.
To, jak dítě usíná, se navíc bude velmi měnit. Co funguje dnes, nemusí fungovat za týden nebo za měsíc.
Moc pomůže obklopovat se lidmi, kteří nás podpoří. “Hrozně mě ničilo, když mi okolí říkalo, jaká jsem chudinka a že nechápou, co s tím dítětem je,” popisuje třeba maminka Klára. Ano, snažili se třeba pomoci, ale lítost nepomáhá. Mnohem účinnější je skutečnost přijmout a na to, co je nepříjemné, se tolik nesoustředit. S okolím, které nás stresuje, je nejlepší to moc nerozebírat. A jak vám dítě spí? Ale jo, jde to.
A taky pozor na milosrdnou sklerózu našich maminek a babiček, jejichž děti spaly od začátku úplně celou noc a usínaly samy. Něco je dílem oblíbených metod vyplakávání, něco dílem tehdy ještě běžnější separace, něco prostým zapomínáním. A i kdyby to naše maminky měly tak, jak popisují, no a co? My to zase máme takhle.
Uklidnit sebe a zpříjemnit si uspávání
Moc také pomůže, když si uspávání zpříjemníme sami pro sebe – myslím teď pro rodiče. Je celkem známou skutečností, že když jdu uspávat dítě s myšlenkami “ještě musím vyřídit ty maily, uvařit oběd na zítra, v pračce mám to prádlo na pověšení, jo a slíbila jsem, že zavolám mámě…” a přejeme si, aby dítě dnes usnulo rychle, obvykle to má přesně opačný efekt. Dítě cítí naši nervozitu a je v ní s námi. Uspávání je pak delší a náročnější.
Proto je dobré jít na to jinak. Večerní (nebo i denní) uspávání je příležitost, kdy být se svým dítětem v intimním a osobním spojení. Kdy můžeme svému dítěti dát to nejcennější – sami sebe. A ono nám to oplácí stejnou mincí. Vždyť je to jeden z nejbližších lidí, co máme. A co tak moc milujeme. Zkusme se na to naladit. Nebo mu to klidně i říct. “Víš, mám tě hrozně moc ráda. Dnes jsem si s tebou užila to skákání do louží v parku. A taky se mi líbí, jak se poslední dny na mě směješ a ukazuješ u toho své první dva zoubky.” Nebo: “Miluju tě a jsi pro mě moc důležitý. Jsem vděčná, že ses mi narodil zrovna ty. Ale přiznám se, že dneska už jsem unavená a mám ještě práci, kterou potřebuji udělat. Proto jsem možná nervózní, ale snažím se zklidnit. Protože jsem s tebou ráda a počkám, dokud neusneš.”
Tím, že dítě uspáváme my sami, mu dáváme mnoho. Učíme ho do budoucna moc důležité dovednosti – jak se zklidnit, vyčistit si hlavu, jak zvládnout přechod mezi dnem a nocí. Také mu ukazujeme, že noc je bezpečná, že máma je tu pro něj nablízku, že jí může důvěřovat. Dáváme mu najevo, že je vzácné a cenné a že je pro nás velmi důležité.
“Před tím, než jsme měli dcerku jsme večer trávili tak, že jsme si spolu povídali. Teď si povídáme/zpíváme/vyprávíme/smějeme (co je zrovna libo) všichni tři. Nějak nevidím rozdíl. Kdybych nakrásně přiměl moje dítko, aby usínalo samo, čím bych “ušetřený” čas vyplnil?” napsal v internetové diskusi tatínek Ondřej.
Uspávání si můžeme také zpříjemnit, když to jen jde. Skvělá jsou bezdrátová sluchátka, kde si můžeme pustit příjemnou hudbu nebo oblíbený podcast, a u poslechu klidně chodit s nosítkem, pohupovat na míči nebo ležet a kojit. Některé děti zvládnou i to, když si za jejich hlavičkou pustíme film (bez zvuku). A samozřejmostí je nošení dítěte v šátku nebo vození v kočárku a u toho čtení knížky.
Vychytat ten správný čas
Tohle bude chtít trochu cviku a pokusů. A taky se čas uspávání může měnit. Ale pokud nám uspávání trvá už příliš dlouho, možná dítě ještě není unavené, anebo je naopak přetažené. Můžeme se několik dní zkusit zaměřit na pozorování, jak nám šlo uspávání v různé hodiny. A taky jak se dítě projevovalo.
Dítě obvykle dává najevo svou únavu různými signály. Může jít o mnutí očí nebo zívání, ale i mnohem jemnější náznaky jako zakoukání se do jednoho bodu, dávání ruky k obličeji nebo zpomalení pohybů.
Tohle všechno máte zmáknuté, ale hledáte ještě konkrétní techniky, které mohou u uspávání pomoci? Mrkněte na další článek.