Je to pořád moje tělo? Jsem to pořád já?
V dětství a pubertě se mi moje tělo nelíbilo. Zlobila mě moje malá prsa, špičatý nos, velké uši nebo křivé nohy. Dosaďte si to svoje… Postupně jsem se naučila nějak přijímat a pak, bum, stala jsem se matkou a všechno je zase jinak. Prsa velká, celulitida na stehnech, strie na břiše, velká únava, ubrečenost, přecitlivělost, jsem oplácaná, věčně suchá, necyklická a bez chuti na sex a jiné podobné dotyky. Díky kontaktnímu rodičovství na nedostatek dotyku netrpím, naopak jsem “přeohmataná”. A tak si nějak hledám ke svému tělu zase cestu.
Jak to máte vy? Je pro vás výzvou vnímání vlastního těla? Jak vnímáte třeba konkrétně prsa – dříve určená spíš k erotice a nyní ke kojení miminka?
Přijďte si o tom popovídat na setkání podpůrné skupiny při kojení. Hostem bude tentokrát laktační poradkyně, dula, matka čtyř dětí a psychoterapeutka Petra Blažková.
Uvidíme se 22. ledna v 16 hodin Palečku, už teď se těším!
A nezapomeňte se přihlásit předem.