Jsem milovaná manželka, maminka dcerky a dvou synků, pěstounka, vystudovaná učitelka na 1. stupni ZŠ a speciální pedagožka a také certifikovaná laktační poradkyně a poradkyně při nošení dětí o. z. MAMILA.
Studovala jsem na VŠ učitelství 1. stupně a speciální pedagogiku (práci s lidmi s postižením) a po škole jsem 5 let učila na 1. stupni. Mojí specializací je hudebka, mám malý doktorát z didaktiky matematiky a ze specky zaměření na lidi se zrakovým postižením. Jsem taky skautka, mám ráda vodu a slunce. Baví mě šití a moderní vážná hudba, amatérsky hrají na klavír. Miluji čokoládu a ráda občas peču nebo cukrařím. Jak děti dovolí, snažím se co nejvíc číst, a mám hrozně ráda staré domy (na důchod – nejpozději – se určitě přestěhujeme na Staré Město nebo Malou Stranu, to je s mužem náš sen).
A jak už to bývá, během rodičovské pracovní přestávky (i když ani v jednu chvíli jsem neměla úplnou pauzu, vždycky jsem alespoň vedla nějaký kroužek) mě začala volat také jiná témata a naprosto mě nadchlo laktační poradenství a vše s ním související.
Začátek života je tak moc významné období, kde se dá ovlivnit opravdu hooodně věcí. Začala jsem studovat všechna související témata jako je neurobiologie, psychomotorický vývoj, antropologie apod. Je naprosto fascinující, jak s dnešními možnostmi víme víc a víc o lidském mozku a o tom, co se v něm děje díky tomu, co (ne)děláme. Děti se rodí s obrovským množstvím mozkových buněk, ale to, co se vytváří v prvních dnech a týdnech po porodu, jsou mozková propojení. Je to věc, na kterou má veliký vliv naše rodičovská péče.
Záleží na tom, jak proběhne porod a první minuty po něm, záleží na každém dni. Samozřejmě, mozek je plastický i nadále, ale to největší okno příležitostí je na začátku.
Náhradní rodinná péče mě zase víc a víc vede k tématu traumatu a práce s ním. Věda stále hledá možnosti, jak trauma přepsat a podpořit mozek ve zdravém vývoji. Většina mých klientek nemá děti, které prožily odmítnutí rodičem, týrání nebo zanedbávání, přesto se tento přístup může hodit i jim.
Kojení je jedním z významných faktorů budování mozkových propojení Ale čísla jsou alarmující. Přestože většina žen kojit chce, většina žen nekojí. Každé druhé dítě dostane dokrm už v porodnici, ženy slyší množství poškozujících rad ohledně péče, (společného) spaní s miminkem, reagování na pláč, ohledně nošení a zvedání miminka atd. Tahle situace není chyba jednotlivých žen, ale chyba celé společnosti, celého systému. Který se tváří jako prokojící (minimálně půl roku po porodu, pak už je to zase jiné), ale často jen tvoří tlak “měla bys kojit”, aniž by prakticky ukázal, jak řešit problémy nebo ideálně, jak jim předcházet. Naprostá většina problémů s kojením by vznikat nemusela, kdyby porody vypadaly jinak, kdyby ženy dostaly hned od začátku adekvátní pomoc atd. Ale to už jsem se moc rozpovídala…
Co jsem chtěla říct: velmi mě baví a naplňuje pomáhat ženám, a tím i jejich dětem. Vycházím z evidence based medicine (proto jsem si jako laktační poradkyně vybrala organizaci Mamila) a stále se snažím ženám bedlivě naslouchat. Každá má jiný příběh, každá má jinou rodinu, historii, možnosti, potřeby. Proto také je každé poradenství úplně jiné.
Během mé cesty vznikla mnohá přátelství a já jsem se neskutečně moc naučila. Čerpám z toho velmi i ve svém třetím mateřství, které je jiné než první.
Nenutím ženám svůj pohled, myslím, že svět je velmi barevný a cest je hodně. Neustále všichni hledáme, co je v danou chvíli pro nás nejlepší. Naši rodinu to třeba dovedlo k domškoláctví, ale to už je jiná kapitola.
