“Uspávala jsem miminko skákáním na míči, ale teď mi řekla sestřička u pediatra, ať to přestanu dělat. Protože dítě nemá mozek v lebce uchycený a pohyby naráží na lebku, takže vznikají mikrohematomy a z nich pak syndrom třeseného dítěte. Dost mě to vyděsilo, ale nevím, jak to teda udělat, protože skákání na míči s dítětem v nosítku a prsem v jeho puse je nejspolehlivější kombinace k uklidnění a uspání našeho Filípka,” ptá se Magda.
Třesení je úplně něco jiného než sinusoidní pohyb na gymnastickém míči. U třesení dochází k pohybu a náhlému zastavení, například jako při pádu.
Při třesení obvykle není hlavička pevně zafixovaná, a i když ani při třesení mozek nepoletuje v lebce jako kulička ve sklenici, může dojít k poškození vazů a dalších měkkých tkání, především v oblasti krku a hlavy. U syndromu třeseného dítěte (shaken baby syndrome) nejde jen o možný otřes mozku, ale také o poškození měkkých struktur a tkání v oblasti mozku, lebky, krční páteře a páteřního kanálu. Jelikož miminka ještě nemají posílené svaly a vazivové tkáně, protože nebyla vystavena gravitaci, jsou přirozeně křehčí.
Pokud bychom s miminkem prováděli opravdu prudké pohyby, švihy a nárazy, jako například při kontroverzním „létání s dětmi“, mohli bychom mu skutečně ublížit. To však nesouvisí s žádným „ukotvením mozku“ a rozhodně sem nepatří plynulé houpání na gymnastickém míči.
Například kdyby matka s dítětem v šátku nebo na rukou skákala na trampolíně, mohl by to být nebezpečný pohyb. Stejně tak by mohlo být rizikové, kdyby se s miminkem v kočárku scházelo po schodech – zejména u pružících kočárků s velkými koly, kde kočárek prakticky sjíždí po svislé straně schodu.
To se však při cvičení na gymnastickém míči neděje, protože hlavička dítěte je zpředu pevně opřená o hrudník matky a zezadu ji jistí ruce nebo šátek / nosítko. Navíc celé tělo miminka je přitisknuté k matce vykonává pohyb společně s ní. Informace o vytváření mikrohematomů je v tomto případě vysloveně strašením.
Další věc je zmíněný náraz – například když člověk spadne na hlavu. Jde o rychlý pohyb a prudké zastavení. Na gymnastickém míči není možné dosáhnout ani jednoho, ani druhého.
I při snaze o velmi rychlý pohyb na míči není pohyb tak rychlý jako při pádu, a gymnastický míč, stejně jako lidská kolena a ruce, nemohou způsobit tak silný náraz. Dítě není volně ve vzduchu a nikam nedopadne.
Co se tedy při skákání na míči děje?
Odborně se tento jev nazývá vestibulární stimulace mozku, česky vnímání polohy těla a pohybu, což je skvělá věc a děťátko ji potřebuje pro svůj rozvoj. Díky svému prenatálnímu vývoji ji dokonce očekává a když k ní nedojde (např. u miminek dlouho umístěných v inkubátoru), dítě trpí na sensorickou deprivaci, jinými slovy ztrácí pojem o ohraničení svého těla, čase a prostoru. Pohybem miminko uklidníme a dodáme mu stimuly pro mozek, pomáhá to k lepšímu kojení i spánku, ale i třeba dýchání.
Vědci to zkoumali také ve studiích. Např. Sammon (1994) zjistil, že při rychlosti 30 – 60 výkyvů za minutu nastala synchronizace dýchání s houpáním. Zimmerman (2013) zase uvádí, že čím více houpali miminka, tím více se děti nadechovaly.
Představme si tedy, že skáčeme ve frekvenci 30 – 60 výkyvů za minutu s rychlostí 0,51 m/s (samozřejmě si to nebudeme měřit nebo počítat, takto to měřili ve studiích). Když si to porovnáme s běžnou chůzí, když má maminka dítě např. v šátku, je to podobné či dokonce pomalejší.
A proč je pro miminko zrovna tohle tak důležité?
Vestibulární smysl je první, který se v děloze vyvíjí. Už na 49. den po oplodnění vznikne u dětí orgán, který pohyb vnímá. A když si k tomu přidáme, že naše společnost chodí o hodně méně než naši předkové, pochopíme, že skákání na míči může být dobrým kompenzačním mechanismem pro naše děťátko.
Těhotné ženy často popisují, že když si večer lehnou, dítě v jejich břiše najednou ožije a je velmi aktivní. Očekává a vyžaduje pohyb. Líbí se mu, když jeho maminka chodí nebo tančí a ono se pohybuje přirozeně s ní. A po porodu to není jiné.
“To, že nás miminko aktivně vybízí, abychom s ním zacházeli akčněji, znamená, že takové zacházení očekává a vyžaduje, aby se mohlo vyvíjet. Matka, která tiše sedí, vychovává miminko k přesvědčení, že život je mdlý a pomalý. Takové miminko bude neklidné a bude dávat najevo, že potřebuje více stimulace. Bude sebou házet, aby ukázalo, co chce, nebo bude mávat ručičkami, aby máma byla rychlejší,” popisuje Jean Liedloff ve své knize Koncept kontinua.
Takže nejen, že se nemusíme bát své miminko na míči poměrně aktivně houpat, dokonce si můžeme být vědomi toho, že ho tím rozvíjíme a napomáháme jeho přirozenému vývoji.
P.S.: Fotografii u článku mi laskavě poskytla moje kolegyně Jana https://janamencikova.cz/.