Kojení po prvním roce bývá často obklopené mýty, otázkami a nevyžádanými radami. Přitom právě v tomto období pro mnoho žen dostává kojení nový rozměr — stává se přirozenou součástí vztahu, způsobem, jak se dítě uklidňuje, hledá jistotu a blízkost.
Dala jsem na sítě dotazník, ve kterém se o své zkušenosti podělilo 127 žen, kojících děti starší jednoho roku. Jejich odpovědi ukazují pestrost mateřství, sílu každodenní péče i potřebu větší společenské podpory a respektu.
Dotazník mě naprosto nadchnul. Byla jsem překvapená, kolik žen se zapojilo – bylo vidět, že o tomto tématu chtějí mluvit, chtějí sdílet a být slyšeny. Děkuji každé ženě, která se zapojila!
Do dotazníku se zapojilo 127 respondentek a jejich odpovědi jsou otevřené a velmi různorodé — přinášejí čísla i autentické hlasy, které stojí za poslechnutí.
Většina žen, které odpověděly, kojí děti v těchto kategoriích:
1–2 roky (59,1 %) a 2–3 roky (31,5 %); menší části odpovídají kategorie 4–5 let (7,1 %) a více než 5 let (2,4 %).
Co ženy plánovaly před porodem?
Představa se lišila:
34,6 % uvedlo, že chtělo kojit „tak dlouho, jak to půjde / do samoodstavu“,
zhruba 16,5 % plánovalo „max do 1 roku“ a 15,7 % plánovalo „max do 2 let“.
Asi 11,8 % přiznalo, že to vůbec nepromýšlelo.
Jaké pocity a zkušenosti ženy popisují?
Z odpovědí vystupují různé prožitky — od hlubokého naplnění přes klid až po únavu a frustraci. Místo procent u emocí uvádím autentické hlasy, protože ty nejlépe ukazují, co se za čísly skrývá:
„U nás po prvním roce přišla v podstatě zlatá éra kojení, do té doby přicházela a odcházela období bojkotu. Během prvního roku jsem to chtěla tisíckrát vzdát, ale nakonec jsem vždycky vydržela (i díky podpoře od tebe) a vyplatilo se to. Zpětně cítím vděk a taky je to jedna z věcí, na které jsem fakt pyšná.“
„Vnímám, že dcerka je citlivá, řeší si v hlavě spoustu věcí, kojení jí hodně pomáhá. Výhodou je i to, že denní spánky zvládá s tatínkem, pokud ten není v práci. Těším se ale, až budu moci večer třeba do divadla nebo na podvečerní cvičení, ale zde je otázka, zda je kojení opravdu ten problém. Spíš je to nedostatek času pro sebe obecně díky dítěti.“
„Dítě nastoupilo do školy… 3 předešlé jsem kojila do 2 let… Bylo to hlavně o spaní spolu… Astmatik, alergik… při spaní a kojení v noci jsem věděla, že dýchá nosem = vše ok. Nyní už bych přestala, ale nijak mě to neomezuje, je to otázka pár minut po knížce před spaním… A když je nemocný, leží přicuclý u mě… I jsem od něj na pár dní odjela. Snad to nebude do plnoletosti 🙂“
Tyto citace ukazují, že pro mnoho žen je kojení po roce méně o výživě a více o vztahu, jistotě a každodenním kontaktu. Zároveň se objevují obavy z únavy a společenského tlaku.
Podpora partnera a okolí
V datech se jasně projevuje, že partner často bývá podpůrný:
74 žen uvádí, že partner „absolutně podporuje“, 30 že „spíše podporuje“. Partner se tak ukazuje jako klíčový faktor toho, zda ženy budou v kojení pokračovat i po 1. narozeninách, ačkoli se samozřejmě najdou i ženy, které pokračují navzdory nepodpoře ze strany muže.
U okolí (rodiče, přátelé) jsou odpovědi více rozdělené: řada žen popisuje neutrální či smíšené reakce, setkává se ale i s radami typu „už bys měla přestat“. To má reálný vliv na to, jak ženy situaci prožívají.
„Moje máma mi pořád říká, že je to divné. Ale já vím, že dělám to, co potřebujeme my dvě.“
„Tchýně, babičky, a starší ženy prostě tak byly v podstatě nucené nekojit nebo kojit jen 3 měsíce – byl to standard – a myslím, že ten nadělal asi nejvíc škody… Kojení je přeci úplně normální věc před objevením umělého mléka – tak by se společnost měla vzpamatovat a brát to jako součást konzumace potraviny – dětské jídlo klidně do 5 let zcela běžně. Jak si prostě dítě řekne.“
„Můj sen? Nikdo by si nikdy nedovolil ptát se ženy na kojení, pokud o něm sama nezačne hovořit. Jsem už alergická na dotazy okolí (‘Ještě ho kojíš?’ nebo ‘Kojíš?’). Mně to přijde jako hodně intimní otázka, srovnatelná např. s dotazem na to, jak často někdo chodí na toaletu.“
Rozhodnutí o ukončení
Polovina respondentek v nějaké fázi uvažovala o ukončení kojení (důvody: únava, noční buzení, tlak z okolí nebo zdravotní obtíže). Mnoho žen se ale rozhodlo pokračovat — často proto, že dítě nebylo připravené, nebo protože kojení přinášelo velký emoční užitek.
„Neuvažovala, protože to spojení mezi mnou a synem při kojení je nejvíc.“
„Mrzí mě, že na maminky, které dlouhodobě kojí, je často pohlíženo skrz prsty, a naopak ty, které kolikrát i násilně dítě odstaví, jsou oslavovány a plácány po rameni, jak dobře udělaly.“
Představa ideálního kojení
„Ideální kojení – pohodlíčko na gauči, společné pomazlení, dítě, které nikdy omylem nekouše 🙂 , manžel projevující radost, že dávám našemu dítěti to nejlepší, co může do života dostat.“
„Neskákal by mi po hlavě a netahal prso až za roh. Seděl by, mazlil by se a pil.“
„Přes den není žádný problém. Jediné, co by mohlo být lepší, je frekvence kojení v noci. Syn v 22 měsících vyžaduje kojení v noci občas i po hodině, když se necítí úplně komfortně, a to je velmi vyčerpávající. Takže ideální by pro mě bylo tak 1–2 kojení během noci.“
„Vydatný spánek!!!! Hezká prsa při i po kojení.“
„Aby každá žena věděla, že to jde. Aby to každé ženě v porodnici vysvětlili bez poškozujících rad.“
„Chtěla bych mít vždy příjemné pocity, kdykoli můžu nakojit…“
Společenské vize a přání žen
„Přeji všem, aby společnost opustila zastaralé názory na kojení a kojení bylo více podporováno.“
„Aby všechny ženy dostaly podporu laktačních poradkyň a společnost, zejména zdravotnictví, bylo mnohem více informováno o kojení, jeho postupech, těžkostech a osohu. Úplně bych odstranila z prodeje dudlíky a propagandu UM. Zejména u pediatrů.“
„Aby všichni byli nadšení, že se kojí, a brali to jako prostě dáš si kafe, nebo jídlo, nebo polívku nebo cucneš prso (jako sváču).“
„Ve městech by byly v kavárnách, restauracích, obchodech, atd. koutky, ve kterých by se maminky cítily příjemně a mohly by se ‘zašít’ a mít chvilku soukromí na kojení. Ve všech obchodních centrech by byly větší kabinky se zázemím pro přebalení, nakojení, které by byly čisté a opečovávané. I na malých vesnicích by byly různé možnosti pro maminky, kde by mohly v klidu nakojit i v nepřízni počasí.“
„Jen si občas kladu otázku, proč se najde ještě někdo (v mém okolí), kdo se pohoršuje nad kojením dětí starších jednoho roku… proč považuje za akceptovatelné odstavit a krmit umělými náhražkami jen proto, že je dítě ‘velké’.“
Co z toho všeho plyne?
Z odpovědí jasně vyplývá, že pokračování v kojení po roce je u mnoha žen přirozenou volbou, která často přináší prohloubení vztahu matka – dítě.
Jako nejdůležitější se ukazuje podpora partnera a prostoru v rodině, respekt k vlastní hranici a volbě, informace založené na zkušenosti a výzkumu, nikoli na tlaku okolí.
Ze všech odpovědí je cítit síla, něha i odvaha. Každá z žen má svůj jedinečný příběh, svou cestu, která není vždy jednoduchá, ale je skutečná a hluboce lidská.
A přesto — právě kolem tohoto období se vynořuje nejvíc pochybností.
Jak je to u tebe?
Mnohé z nás se ocitáme v situaci, kdy vlastně nevíme, jak má „kojení staršího dítěte“ vypadat, protože jsme to kolem sebe nikdy moc neviděly. A když nevíme, snadno přichází otázky a nejistoty.
Možná i tebe někdy napadlo něco z toho:
Nemělo by už dítě spát celou noc? Nemělo by jíst víc jídla a méně pít mléko? Nepřeháním to s tou blízkostí? Nebude kvůli kojení příliš závislé? A co moje tělo, zdraví, partner, společnost…?
Pokud v těchto otázkách slyšíš i svůj vnitřní hlas, srdečně tě zvu na můj webinář Kojení po 1. narozeninách: co ti nikdo neřekl a měl by.
Společně se podíváme na to:
- proč ti nikdo neřekne, co je při kojení „starších“ dětí v pořádku a co není,
- co o tomto období často neví ani odborníci,
- jak pochybnosti proměnit v jistotu a klid,
- a jak si uchovat radost z kojení, i když okolí nerozumí.
Přidej se a zjisti, že v tom nejsi sama.